Jessy a tajemství z kopce Tir-Dór - příběh
Jessy a tajemství kopce Tir-Dór
Anglický název: Jessy and mystery the hill Tir-Dór
1.KAPITOLA
Když Jessy v 6 hodin ráno vstala a podívala se z okna, vzpomněla si na život ve velkoměstě. V tuhle dobu ji většinou vzbudily brzdy aut, které nepřetržitě skřípěly. Když se Jessy před měsícem s rodiči a svou mladší sestrou přestěhovali na venkov, všechen ruch velkoměsta náhle ustal. Jessy se musela nadobro rozloučit se všemi svými přáteli, protože se stěhovala na opačný konec republiky. Při vzpomínce na přátele, které už nikdy neuvidí, se dívce udělalo mdlo. Se slzami v očích zírala z okna. Po chvíli se ale přiměla k připravování do školy.
V sedm hodin ráno byla už Jessy dokonale nalíčená, oblečená a vlastně celkově připravená, jít si pro vysvědčení. Vůbec se jí nechtělo, ale uklidnilo ji, že začnou prázdniny. Konečně, konečně skončí to každodenní mučení – škola. Bohužel jenom na dva měsíce. Pak Jessy ještě čeká devátá třída. Otrava, pomyslela si Jessy, když si uvědomila, že už za rok a pár měsíců bude chodit na střední. V tu chvíli si vzpomněla na Fallyho. Fally byl malý, shetlandský poník, kterého Jessy vlastnila sotva tři týdny. Stejně to úžasné zvíře milovala. Fallyho znala od dětství. Chodila za ním k jednomu pánovi. Jenže ten náhle zemřel a malý poník neměl nikoho jiného, než Jessy. Z přemýšlení ji vytrhl pisklavý, ukňouraný hlas její mladší sestry April: „Mamí, já nechci do školy!“ Jessy se usmála. Věděla, že vysvědčení její mladší sestry bude příšerné. Jessy nad tím už déle nemohla přemýšlet. Musela jít do té pekelné budovy, kterou nenáviděla.
Předávání vysvědčení
uběhlo rychleji, než si Jessy myslela. Pomalu kráčela po boku svojí nejlepší
kamarádky Kelly k domovu. Kelly neustále něco povídala. Jessy ji ale
neposlouchala. Myšlenkami byla u plnokrevníků.
„Jessy, posloucháš
mě vůbec?“ zeptala se po chvíli Kelly, když si všimla nepřítomného výrazu
v kamarádčině obličeji.
„Jo, jasně,“
odpověděla Jessy. Kelly se uraženě odvrátila. Po chvíli se dívky rozdělily.
„Tak ahoj,“ řekla
Jessy.
„Čau, pak se pro
tebe stavím,“ rozloučila se i Kelly a vydala se na cestu domů. Jessy šla také domů, ale opačným
směrem. Jelikož její vysvědčení bylo s vyznamenáním, neloudala se a byla u
domu celkem brzy. Vzala ohlávku, která visela na plotě výběhu a nasadila ji
Fallymu, který už netrpělivě čekal na svoji majitelku. Vycítil, že dnes přijde
ze školy brzy.
„Ahoj, Fally!“
pozdravila poníka Jessy. Fally začal očichávat dívčiny kapsy. Jessy se zasmála
a se slovy: „Tak na ty mlsoune!“ podala Fallymu kousek mrkve. Poté se Fally sám
rozešel z výběhu ke stáji. Jessy šla tedy za ním. Když bylo o poníka
postaráno, dívka se vydala domů.
Jessy ležela na
posteli a zamyšleně drbala svého psa Jerenyma. Jerenymo spokojeně ležel a
užíval si odpolední relaxaci. Po chvíli Jessy popadla mobil a všimla si, že jí
přišla SMS od Kelly. Stálo v ní: Ahoj,
dnes nemůžu ven, máma vyvádí kvůli vysvědčení.
„No super,“ řekla
sama pro sebe Jessy. Vydala se za Fallym.
„Ahoj, ty můj
zlobivče,“ pozdravila poníka, nasadila mu ohlávku a vydala se s ním na
procházku.
Jessy ponořena ve
svých myšlenkách si ani nevšimla, že už ušli několik kilometrů. Až hlasité
zafunění Fallyho ji vytrhlo z přemýšlení. Podívala se před sebe.
V dáli viděla veliký kopec. Už o něm slyšela. Byl to kopec Tir-Dór. Lidé o
něm moc mluvit nechtěli. Jessy ale netušila proč. Kopec vypadal nádherně.
„Krása,“ vydechla s obdivem.
To ale ještě nevěděla, že kopec Tir-Dór ji přivede do velkých potíží… Najednou
zafoukal studený vítr. V dáli byl slyšet dusot kopyt a rychle se blížil. Jessy
cítila, jak se k ní blíží stádo koní, které ovšem neviděla. Náhle vše
ustalo. Po silném větru a klapotu koňských kopyt, jako by se slehla zem. Fally
nervózně zařehtal. Jessy usoudila, že teď by bylo nelepší vydat se domů, a tak
taky učinila.
Když Jessy dorazila domů, zjistila, že už je devět hodin večer. Rychle se vykoupala a chtěla se dívat na televizi, jenže usnula.
*
Jessy ráno vzbudila
velká rána. Rozespale se rozhlédla kolem sebe. Na zemi ležela její mladší
sestra a fňukala. Jako obvykle si šla April půjčit časopis, zakopla a upadla.
„Vypal!“ vykřikla
Jessy. April se zvedla a s pláčem odešla. Jessy doširoka zazívala. Další
nudný den. Už aby měla narozeniny! Dnes ale musí zjistit něco o tajemném kopci
Tir-Dór.
„Jerenymo potřebuje
vyvenčit,“ řekla April, která nakoukla k Jessy do pokoje. Po pláči nebyla
na jejím obličeji ani stopa.
„Vždyť už jdu,“
odsekla Jessy. Ve skrytu duše byla ale ráda, že jí April Jerenyma připomněla,
sama by na něj totiž jistě zapomněla.
„No Jerry..“ řekla
Jessy zamyšleně při pohledu na páchnoucí hromádku trusu.
„Ještě že tohle
nemám v pokoji!“ usmála se a vedla pejska domů. Po chvíli usedla ke
snídani.
Když byla Jessy najedená, oblečená a téměř dokonale nalíčená, šla za Fallym. Fally netrpělivě čekal u sebe v boxe. Jessy mu otevřela dveře a poník se pomalu rozešel k výběhu. Jeho těžké dýchaní mluvilo za něj – Fally už není to, co býval. Už není ten krásný skokan. Je to jen ošuntělý dědeček. Jessy si toho ale nevšímala. Chtěla jít s Fallym na kopec Tir-Dór, ale rozhodla se, že půjde sama. Zavřela Fallyho do výběhu a vydala se na cestu.
Po několika
kilometrech chůze už Jessy spatřila veliký kopec. Byla naprosto vysílená,
přesto se dala do běhu. Les, který pokrýval kopec se zdál nepřístupný, temný a
nebezpečný. Jessy přesto běžela dál. Náhle se zastavila. Uslyšela známý zvuk.
Neviditelné stádo koní se opět blížilo. Začal foukat silný vítr. Jessy se
musela chytit stromu, jinak by se stále sílícím větrem nejspíš odletěla. Najednou
opět vše ustalo. Jessy se zhluboka nadechla a vkročila do lesa. Po pár krocích uslyšela
klapot kopyt. Tentokrát to ale nebylo stádo, byl to je jeden kůň. Jessy ho
neviděla, přesto slyšela, jak se k ní blíží. Slyšela, jak se vzpíná a
výhružně řehtá. Dívka se bála, hrozně se bála, přesto zůstala stát na místě. Náhle
se kůň něčeho lekl, zařehtal, ale tentokrát zoufale, prudce se otočil a klapot
kopyt se vzdálil. Jessy stále nic neviděla. Stejně poznala, co se dělo. U divokých
koní byla dva roky, proto přesně věděla, co kůň dělá, když se bojí, nebo útočí.
Poznala to i podle zvuku. Když si ale uvědomila, že za ní někdo určitě stojí,
roztřásla se jí kolena. Pomalu se otočila. Nic. Že by ty zvuky byly jen v jejích
myšlenkách? Jasně! Co jiného by to bylo? Duch? Na duchy Jessy nikdy nevěřila. Sama
pro sebe se usmála.
„Nevěřím na duchy!“
vykřikla radostně. Náhle však zafoukal silný vítr, který Jessy strhl na zem. Jessy
měla veliké obavy. Co když duchové vážně existují? Můžou ublížit? Jessy měla v hlavě
spoustu myšlenek. Na kopec se jí nechtělo. Chtěla se vrátit domů. Otočila se a
chtěla se rozběhnout, ale narazila. Když se podívala, do čeho narazila,
zhrozila se. Před ní stála vysoká postava v černém, které nebylo vidět do
obličeje. Vypadala přesně, jako smrtka, jenom jí chyběla kosa. Jessy následkem
leknutí málem umřela! Zděšeně zírala na postavu. Až po několika vteřinách ji
teprve napadlo vykřiknout a utéct.
Jessy se zastavila, až když byla pár set metrů od lesa. Nevěděla, kdo byla ta tajemná bytost. Nevěděla, jestli to náhodou nebyla smrtka. Nevěděla, jestli to nebyl jenom hloupý vtip. Ale jedno věděla jistě. Kopec Tir-Dór je složitá skládanka, kterou jen tak někdo nevyřeší. Pomalým krokem se rozešla k domovu. Opět uslyšela stádo koní, které se blížilo z lesa. Vítr začal silně foukat. Stádo před něčím utíkalo. Že by před tou tajemnou bytostí? Možná. Jessy si teď byla jistá, že to nejsou jenom její představy. Byla to skutečnost. Skutečnost, které se Jessy nevyhne. Bude muset přijít na to, proč jsou tu slyšet takové divné zvuky, a proč viděla postavu v černém.
*
„To nic, jen jsem
unavená,“ odpověděla Jessy a pokusila se o úsměv. Moc se jí nedařilo. Rozhodla
se, že půjde do knihovny a vyhledá nějaké informace o tajemném kopci.
Konečně Jessy
uviděla velkou budovu s nápisem Knihovna.
Vešla dovnitř.
„Dobrý den,“
pozdravila slušně staršího pána, který seděl na židli a četl noviny. Byl to pan
Comond. Pán zvedl obočí a podíval se na Jessy.
„Jé, ahoj Jessy,“
řekl šťastně. „Tak co tě k nám přivádí?“
„Potřebovala bych
nějaké knihy, kde je něco o kopci Tir-Dór,“ zamumlala Jessy. Věděla, že místní
lidé o kopci mluví neradi. Pan Comond se zamračil. Neměl z toho radost,
ale vstoupil do místnosti, jejíž dveře byly zamčené starým, zrezivělým zámkem. Po
chvíli odsud donesl pár zaprášených knih a podal je Jessy.
„Ten kopec ti
nepřinese nic dobrého, buď rozumná a drž se od něj dál, jako to děláme my
všichni,“ řekl pan Comond. V jeho hlase byl znát hněv a zároveň obavy. Ani
se nedivím, kdyby vás napadlo dělat něco
jiného, než sedět a čučet, nezplesnivěli by jste v téhle díře, pomyslela
si Jessy a opustila knihovnu.
Když Jessy dorazila
domů, položila knihy na stůl, vzala si poznámkový blok a dala se do hledání
informací. Vlastně ani nevěděla, co přesně hledá. Brzy zaklapla první knížku.
Na papíře měla jednu větu. Hledání začínalo pěkně. Kniha s osmi sty
stránek a Jessy v ní najde ubohou jednu větu! Ne, tudy cesta nevede.
V knize nebyla žádná zmínka o koních. Jessy ale věděla, co slyšela. Byla
si tím naprosto jistá. Ještě jí zbývalo prohlédnout pět knih. Rozhodla se, že
to nechá na jindy a půjde radši za Fallym.
Malý poník vycítil,
že za ním Jessy přijde, proto už se nedočkavě tiskl k plotu. Jeho stav se
od rána velice zlepšil. Jessy si donesla čištění, vyčistila Fallyho a odvedla
ho do boxu, kde dostal krmení. Pohladila Fallyho po nose.
„Ty můj maličký..“
povzdychla si. Kdyby Fally uměl mluvit, třeba by Jessy řekl, co se odehrává u
kopce. Jenže Fally mluvit neuměl. Díval se na Jessy svýma velkýma, chytrýma
očima, které jí říkaly, ať se nebojí, že vše dobře dopadne. Jessy vzala Fallyho
hlavu do svých dlaní a dala mu pusu na čelo.
„Já vím,“ špitla a
vydala se domů, kde zjistila, že už je večer. Rozhodla se, že zkusí prozkoumat
další knihu.
Když Jessy skončila,
venku už byla dávno tma. Jessy doširoka zazívala. Na papíře měla tentokrát víc
poznámek, jako například to, že o kopci je spousta pověstí. V žádné se
ovšem nevyskytoval kůň, ani žádná tajemná bytost, smrtka, či něco podobného.
Jessy byla tak unavená, že usnula s hlavou opřenou o stůl.
*
„Jessy, vstávej, už
je oběd!“ zakřičela April přes zavřené dveře. Jessy zvedla hlavu ze stolu.
Nevěděla, kde je, ale až potom si uvědomila, že usnula na židli. Když se včera
naposledy dívala na hodiny, bylo 04:35, takže se ani nedivila, že spala tak
dlouho. Hodiny teď ukazovaly 13:45. Jessy si vůbec nepřipadala odpočatá, všechno
ji bolelo. Dívka doširoka zazívala, vstala a šla se naobědvat.
„Sakra, Fally!“
vykřikla znenadání, když dojedla oběd.
„Neboj, ráno jsem ho
odvedla do výběhu,“ usmála se April.
„Cože? Tak to už
nežije,“ zavrtěla Jessy nesouhlasně hlavou. Její sestra o koních nevěděla nic,
nikdy ji to nezajímalo. Jessy se šla ujistit, že je Fally v pořádku.
Kupodivu byl a šťastně přišel k Jessy. Dívka ho pustila do boxu, kde mu
dala krmení a opět se vrátila domů. Jessy usedla ke stolu, kde byl papír
s poznámkami, tužka a knihy. Přečetla si poznámky a usoudila, že by bylo
nejlepší pustit se do hledání informací v další knize.
„Nuda,“ povzdychla
si Jessy, když odložila knihu. Pečlivě si přečetla údaje, které napsala. Měla
pár vět, ale žádná nevysvětlovala podivné události, které se dějí okolo kopce
Tir-Dór. Jessy zamyšleně ohlodávala tužku.
„Je to pořád
dokola!“ promluvila. „Hledám tady v knihách, ale stejně se nedozvím, co
chci!“
Dívka rozzlobeně mrskla s tužkou o stůl.
Komentáře
Přehled komentářů
Tybrdo ty umis krasny napinyvy pribehy.Klobouk dolu jen tak dal. MOc se mi to libi!
Dál to fakt nemám:)
(Nadine, 31. 12. 2007 13:52)Díky, další pokračování ale zatím nemám... Nějak nevim jak pokračovat, děj mám promyšlenej, ale občas se zaseknu a nwm jak dál...
Je to supr!!!!!!
(Týna, 29. 12. 2007 10:02)a jeste suprovejsi to bude az u toho bude dalsi pokracovani!!!!Protoze ted nwm jak to dopadne a je to tim zes to sem nedala cely pekne napinavy.....:-)
PRO AMY
(Nadine, 27. 12. 2007 13:13)Díky, pokračování to samozřejmě má, jen jsem neměla čas ho semka vložit. Co nejdřív to udělám, ale celý to ještě není, nemám ani první kapitolu..
Super
(Amy, 26. 12. 2007 21:40)
Páni je to supeeeeer.Fakt good :-)
Zajímalo by mě co to teda bylo................má to ještě pokračování??????to by bylo úža
Týjo....!!!!!!!!!!!
(Týna, 2. 12. 2007 15:08)Máš to nádherný, já bych nic takovýho asi nevymyslela.máš můj plný obdiv!!!!!!!!Myslím to upřímě!!!
super
(sabca, 3. 1. 2008 13:57)